Myslíte, že zvěřina je drahá? A když si na ní chcete pochutnat, tak musíte do restaurace? To se nyní mění. Na lesních správách Lesů ČR a divizích Vojenských lesů a statků jsme zahájili přímý prodej zvěřiny. Stačí si vyhledat na naší mapě nejbližší lesní správu a vyplnit objednávkový formulář. A pak si jen vybrat jeden z receptů přímo od našich lesníků.
Zajeďte si pro zvěřinu k nám
Společná nabídka Lesů ČR a Vojenských lesů a statků
Na mapě si najděte nejbližší prodejní místo, které nabízí prodej zvěřiny. Zvěřina se prodává čerstvá a neopracovaná. Předmětem prodeje jsou celé kusy zvěře v kůži, které jsou pouze vyvržené, vypláchnuté a zachlazené. Vzhledem k veterinárním předpisům není možné takto prodat pouze část těla. Dostupnost zvěřiny je nutné si nejprve ověřit a poté zamluvit pomocí objednávkového formuláře. Ten se vám ukáže po rozkliknutí vybraného místa.
Dostupnost zvěřiny je závislá na dobách lovu jednotlivých druhů zvěře. Proto odeslání formuláře automaticky
neznamená, že vám jsme schopni obratem vyhovět. Odesláním formuláře se zařazujete do pořadí a my vám dáme
vědět, až bude vámi poptávaná zvěřina připravena k vyzvednutí.
Nově je v provozu také středisko zpracování zvěřiny a masné výroby v obci Klíny v Krušných horách, které nabízí naporcované maso i hotové výrobky ze zvěřiny. Více informací najdete na www.masozlesa.cz.
Lesy České republiky
Vojenské lesy a statky
Maso z volné přírody
Spotřeba zvěřiny na osobu v České republice je pouhý 1 kg na osobu za rok. Přitom
průměrná roční spotřeba masa hospodářsky chovaných zvířat je přes 80 kg.
Maso, které pochází ze zvěře žijící ve volné přírodě, je přitom velmi kvalitní a má u nás hlubokou
tradici. Volně žijící zvěř má možnost výběru potravy a její maso je proto nezaměnitelné a
podstatně aromatičtější.
Důležitou roli v kvalitě našeho masa hraje neomezená možnost pohybu zvěře v
přírodě, při kterém se vytváří optimální množství svaloviny.
Vždy vám ručíme za tu nejvyšší kvalitu masa a profesionály, kteří s ním zacházejí.
Maso ze zvěřiny má spoustu předností – především je chutné, zdravé a dietní.
Obsahuje velké množství vitamínů A a B, nenasycených mastných kyselin a minerálních látek, jako jsou
vápník, železo nebo fosfor. Navíc má vysoký podíl bílkovin.
Co je dobré vědět
Jak probíhá předání zvěře?
Kus je označen plombou (spárkatá zvěř) a lístkem o původu zvěře (dle zákona o myslivosti). Na lístku musí být mimo jiné prohlášení proškolené osoby o vyhovujícím vyšetření kusu. Povinnost zajistit vyšetření proškolenou osobou mají vlastníci či uživatelé honiteb. Lístek o původu zvěře je přepravující osoba povinna předat příjemci zvěře.
Vzhledem k různým dobám lovu nabízených druhů zvěře, je třeba si dostupnost zvěřiny ověřit na vybraném výdejním místě. Všeobecně lze ovšem říci, že nejvíce zvěřiny je k dostání na podzim
Jaké má zákazník povinnosti?
Příjemce zvěře je povinen uschovávat lístek o původu zvěře a sejmutou plombu 1 měsíc ode dne převzetí, podnikatel obchodující se zvěřinou nebo zvěřinu spotřebovávající k pohostinské nebo jiné činnosti do 6 měsíců ode dne převzetí zvěře.
Jak se zvěřina uchovává?
Kus musí být uchováván při teplotě od 0 °C do 7 °C nejdéle 7 dnů, nebo při teplotě od 0 °C do 1 °C po dobu nejdéle 15 dnů. Doba se počítá od data ulovení. Kus v kůži nebo peří musí být skladován odděleně od zboží jiného druhu.
Jak je zvěřina upravená?
Velká volně žijící zvěř musí být vykolena (vyvržena).
U černé zvěře (prasete) bude předán rovněž Protokol o vyšetření Státní veterinární správy (svalovec – trichinella).
Ke zvěři musí být prodejcem připojeno dobře viditelné a čitelné upozornění „Zvěř byla vyšetřena proškolenou osobou – určena po tepelné úpravě ke spotřebě v domácnosti spotřebitele“.
Zvěřina je v čerstvém a neopracovaném stavu. Spotřebitel si jí stahuje a zpracovává sám.
Jak se uvádí cena?
Ceny velké zvěře jsou uvedeny v Kč za jeden kilogram. Ceny bažantů jsou uvedeny v Kč za jeden kus. Všechny ceny jsou uvedeny včetně aktuální sazby DPH. Výsledná cena se vypočítá jako váha kusu bez hlavy a běhů (oddělené v předloktí) v kůži, kromě prasete divokého, které se váží jako celý vyvržený kus.
Co je africký mor prasat?
Africký mor prasat (AMP) je nakažlivé virové onemocnění prasat domácích i divokých. Virus je velice odolný a zůstává infekční řadu měsíců ve zmraženém či sušeném mase a v masných výrobcích vyrobených běžnými technologickými postupy. Nemoc není přenosná na člověka a jiné druhy zvířat, ale člověk, domácí zvířata a předměty, včetně oblečení, mohou sloužit k přenosu a šíření viru.
Oblasti s rizikem výskytu viru afrického moru prasat jsou rozdělené na uzavřená pásma I až III a v každém z nich platí omezení pro nakládání s ulovenou zvěří, jejím masem (zvěřinou) a výrobky z tohoto masa. Pásmo II a III nesmí opustit zde ulovená prasata divoká ani jejich maso. Je zde zakázán i přímý prodej ulovených prasat a masa z nich lovcem konečnému spotřebiteli. Z pásma I může být uvedena na trh i nezpracovaná zvěřina nebo výrobky z ní, vyrobené běžnými technologickými postupy, ale zvěřina ani výrobky nesmí opustit území ČR. Z České republiky je možné vyvézt pouze masné výrobky vyrobené zvláště k tomu určenými metodami zpracování, které zajistí zmírnění rizika přenosu AMP těmito výrobky. Takové zpracování musí proběhnout ve schváleném podniku. V uzavřených pásmech platí obecný zákaz přesunu všech produktů pocházejících od volně žijících prasat. Výjimky k přemístění uděluje krajská nebo státní veterinární správa.
Vždy je třeba pozorně sledovat aktuální mimořádná veterinární opatření, více na webu Státní veterinární správy: www.svscr.cz.
Nemáte s přípravou zvěřiny zkušenosti? Naši lesníci se s vámi podělí o svá tajemství z kuchyně. Nechte se inspirovat jejich recepty.
Jelení steak s liškami Marcela Pouzarová, šéfkuchařka restaurace rekreačního zařízení VLS Olšina
2 jelení steaky
drcený pepř
1 špetku soli
trochu oleje
2 lžíce zeleného pepře
1 hrst lišek obecných
1 dcl bílého vína
kousek másla
150 ml sladké smetany
V jednoduchosti je krása, říká známé přísloví, a u zvěřiny to často platí dvojnásob.
Maso potřeme lehce olejem a posypeme drceným pepřem. Necháme hodinu odležet při pokojové teplotě. Vhodnou pánev rozpálíme na vysokou teplotu a steaky na ní opečeme z obou stran, každou stranu cca 2 minuty.
Maso vyjmeme a udržujeme v teple.
Do výpeku přidáme kousek másla a na něm 5 minut orestujeme lišky. Přidáme zelený pepř, víno, necháme trochu zrediukovat a nakonec vlijeme smetanu, prohřejeme a dochutíme.
Maso osolíme až nyní, naservírujeme a podáváme s liškovou omáčkou.
Jelení medailonky Rabštejn Jiří Illichmann, lesní správa Františkovy Lázně
800 g jelení kýty nebo hřbetu
1 dcl oleje
150 g žampionů
100 g kečupu
100 g slaniny
2 dcl červeného vína
sůl, pepř, citronová šťáva
Maso naklepeme, osolíme, opepříme a prudce opečeme na oleji. Do výpeku vložíme nadrobno nakrájené žampiony a kečup a zalijeme vínem, podle chuti přidáme citronovou šťávu. Směs krátce podusíme a pak v hotové šťávě krátce prohřejeme opečené medailonky. Servírujeme s plátky opečené slaniny a hlavičkami žampionů, jako přílohu podáváme hranolky.
Jelení řízky Šárka Fialová, lesní správa Žatec
jelení kýta (může být i kančí, daňčí nebo srnčí) – množství dle počtu strávníků
česnek
sůl, pepř, popř. koření dle chuti (ne divočinu)
mouka
vajíčka
strouhanka
olej (sádlo)
Kýtu nakrájíme na plátky, naklepeme. Potřeme rozmačkaným česnekem (raději víc než míň), osolíme, opepříme. Můžeme přidat trochu grilovacího koření, ale není to nutné. Naložíme do oleje a necháme den až dva odležet v lednici. Poté obalíme v trojobalu a usmažíme na oleji nebo na sádle.
Vhodnou přílohou jsou šťouchané brambory s cibulkou, klasickou přílohou je bramborový salát.
Zvěřina na česneku se smetanovou omáčkouSvětlana Pechová, lesní správa Pelhřimov
Na másle opečeme 5 stroužků nakrájeného česneku a pak osmahneme ½ kg zvěřinového masa (mohou být i větší kostky). Posypeme bylinkami, zalijeme vývarem (z kostí divokého prasete, mohou být i hovězí nebo vepřové) a pečeme v přiklopeném pekáčku na 150 °C. Po změknutí vyjmeme maso a zahustíme šlehačkou, do které zamícháme lžičku hořčice a lžíci bramborového škrobu. Jako přílohu podáváme pečené brambory.
Sekaná pečeně ze zvěřiny s vepřovou panenkou Lenka Kopecká, lesnická divize VLS Plumlov
Na dva bochníčky sekané:
0,70 kg zvěřiny
0,30 kg vepřové plece bez kosti
1 kus vepřové panenky
2 vejce
1 palička česneku
sůl
čerstvý mletý pepř
tymián
majoránka
hořčice
celý kmín
můžete přidat i čerstvé bylinky (koriandr, libeček, petržel, majoránku)
Panenku rozřízneme podélně na polovinu. Pomleté maso osolíme a opepříme, prolisujeme do něj česnek. Přidáme vejce a bylinky nasekané nadrobno a vše dobře zamícháme. Během míchání přiléváme do masa studenou vodu tak, aby se dobře spojilo, ale nesmí být moc řídké. Na toto množství je to přibližně 100 - 150 ml vody.
Pomleté maso rozdělíme na dvě části. Z každé vytvarujeme bochníček. V jeho středu uděláme hřbetem ruky po celé délce důlek. Do důlku položíme panenku, tu posolíme, popepříme, potřeme dvěma prolisovanými stroužky česneku a posypeme kmínem. Mleté maso nad panenkou spojíme a vytvoříme opět bochníček. Namočíme si ruce ve studené vodě a celý bochníček vyhladíme, aby v něm nebyly dírky. Důležité je, aby panenka byla v jeho středu. Bochníček povrchu posypeme ještě kmínem.
Pečeme ji na plechu přikrytém alobalem a podlitou trochou vody při teplotě 180°C minimálně jednu hodinu. Po upečení musí mít zlatavou barvu. Upečenou sekanou necháme úplně vychladnout a krájíme na tenké plátky.
Nejlepší je na čerstvém chlebu!
Jelení guláš paní nadlesníJan Drozd, lesní správa Rumburk
750 g jelení plece
3 velké cibule
2 lžíce vepřového sádla
2 vrchovaté lžičky dobré mleté papriky (sladké)
1 lžička soli
1 lžička drceného kmínu
1 lžička sušené majoránky
1 stroužek česneku
2 lžíce hladké mouky
2 zelené papriky
Oloupanou cibuli nakrájejte na drobné kousky. Jelení plec vykostěte a odblaňte, omyjte pod studenou tekoucí vodou, osušte kuchyňskou utěrkou a nakrájejte na přibližně dvoucentimetrové kostičky. Silné šlachy a případné kusy tuku odstraňte pryč, stejně jako veškeré případné úlomky kostí či maso se sraženinou krve.
Ve velkém hlubokém hrnci rozehřejte sádlo. Jakmile se v něm začnou na dně objevovat malé bublinky, vložte do něj nakrájenou cibuli. Míchejte vařečkou asi dvě minuty, a to pouze na středně silném ohni, tuk by měl kolem cibule lehce pěnit a způsobit, že za tuto dobu cibule změkne a začne průsvitnět (tzv. „zeskolvatí“). Zvyšte teplotu na maximum a přidejte všechno maso. Často promíchejte, aby se maso nepřipálilo a nepřichytilo ke dnu. Zpočátku se z několika stran osmahne dohněda, avšak poté začne pouštět šťávu a bude se v ní dusit. Nechejte stále silný plamen a občas maso promíchejte, tekutina se postupně odpaří. Čím méně jí bude v hrnci, o to usilovněji míchejte. Nakonec se začne maso lesknout tukem, což znamená, že už se veškerá voda vypařila. Míchejte ještě nejméně minutu, ale raději víc, aby se co nejvíc ze všech stran osmahlo. Vypněte plotýnku a postavte hrnec stranou.
Na osmahnuté maso nasypte mletou sladkou papriku, dobře promíchejte a chvilku počkejte, aby se paprika rozpustila v tuku. Opaprikované maso zalijte horkou vodou, mělo by být ponořené jen o trochu více než do poloviny. Přidejte sůl a kmín. Zakryjte poklicí a nechte na velmi mírném ohni minimálně hodinu dusit. Pokud poté maso ještě nebude dostatečně měkké, pokračujte v dušení další půl hodiny až hodinu, popřípadě i déle podle potřeby a kvality masa.
Mouku dejte do hrnku a do dvou třetin hrnek zalijte studenou vodou. Vidličkou nebo malou metličkou rozmíchejte všechny žmolky. Přidejte dvě až tři lžíce horké šťávy z masa, zamíchejte a přes malý cedník vlijte do guláše. Ihned dobře rozmíchejte a nechte vařit ještě 15 minut na mírném ohni. Přidejte současně i nadrobno nakrájené zelené papriky. Nezapomeňte poté nejpozději každých pět minut zahuštěný guláš promíchávat, jinak se bude připalovat ke dnu hrnce.
Prolisujte česnek a společně s majoránkou přidejte do hotového guláše. Důkladně promíchejte a pokud je to třeba, ještě přisolte. Případné přisolení udělejte opravdu až po přidání česneku, který slanou chuť zvýrazňuje.
Guláš nechte vychladnout za občasného míchání a následně v chladu uležet do druhého dne. Podávejte tradičně s pečivem nebo houskovým knedlíkem.
Variantně lze použít i maso z divočáka, maso se pouze vaří kratší dobu
Recepty z RožnovskaZdeněk Kneisl, lesní správa Rožnov p. Radhoštěm
Večer před přípravou jídla odblaníme játra, opláchneme a nakrájíme na menší kusy. V misce zalejeme mlékem a dáme do lednice. Druhý den před přípravou jídla vyjmeme játra z mléka, umyjeme, necháme odkapat, poté je nakrájíme na plátky cca 0,5 cm. Dále nastrouháme cibuli, slaninu nakrájíme na plátky.
Na velké pánvi osmahneme slaninu, postupně přidáme slaninu. Po chvíli přidáme nakrájená játra, vše promícháme, přidáme bobkový list a necháme dusit pod pokličkou při mírné teplotě. Samozřejmě promícháváme. Po zhruba 15 minutách doplníme máslo, mletý kmín, pepř a dosmažujeme další zhruba půl hodiny. Těsně před dokončením odebereme bobkový list, přidáme dvě velké lžíce hořčice a dle chuti posolíme. Podáváme s čerstvým chlebem.
Minutky
1 kg vnitřní svíčky a hřbetu ze zvěřiny (srnčí, vysoká, černá)
8 cibulí
250 g másla
plnotučná hořčice, pepř, sůl
Maso nakrájíme na tenké plátky, rozprostřeme na talíře, posolíme a opepříme z každé strany. Nastrouháme cibuli nadrobno. Na másle osmahneme hrst nastrouhané cibule a po chvíli na to vše naskládáme plátky masa, obracíme a při závěrečném obracení pomažeme všechny plátky hořčicí. Během minuty vše z pánve vyklopíme do připravených talířů. A takto znova pokračujeme do dosmažení všech plátků a cibule. Podáváme s čerstvým chlebem.
Pečená žebra z divočáka
2 kg žeber z mladého divočáka
sádlo
celý i drcený česnek, celý jalovec, sůl, pepř
4 cibule
3 zelené papriky
6 dcl rajského protlaku
kořenová zelenina
3 dcl červeného vína
Očištěná, naporcovaná žebra vymažeme drceným česnekem, osolíme, opepříme vložíme do pekáče, přidáme sádlo, celý česnek. Zasypeme nakrájenou cibulí a nakrájenou zelenou paprikou. Přikryjeme pekáčem a pečeme při 190 °C. V průběhu pečení zalejeme rajským protlakem a opět zakryjeme. Na plotýnce na trošce sádla osmahneme cibuli s tymiánem. Přidáme rajský protlak, nakrájenou kořenovou zeleninu, pár kuliček jalovce. Po chvíli podlijeme červeným vínem. Až se víno vyvaří, tak vše před dopečením žeber na ně nalít a žebra dopéct už bez vrchního pekáče.
Zvěřinové rillettesPavlína Voláková, Eva Kasalová, lesní správa Litvínov
1,5 kg syrového vepřového sádla
2 kg zvěřiny (plec, krkovice, kýta – možná kombinace)
300 g vepřových kůží
750 ml vody
podle chuti sůl, pepř, kmín
Sádlo nakrájíme na kostky 2x2 cm, vložíme do hrnce a necháme pomaličku škvařit. V okamžiku, kdy sádlo pustí „tekutinu“ a škvarky začnou chytat zlatavou barvu, postupně vmícháme maso nakrájené na kostky o velikosti cca 4x4 cm. Zalijeme vodou, promícháme a necháme hodinu odkryté probublávat.
Poté ubereme teplotu na minimum. Hrnec zakryjeme pokličkou a táhneme pomalu 3 hodiny. Po 3 hodinách maso osolíme a přidáme kůže, nejlépe ve větších celistvých kusech, aby se na konci daly jednoduše vyndat.
Dále necháváme probublávat na mírném plameni další 2 až 3 hodiny bez pokličky.
Po uplynutí času vaření vyjmeme kůže. Dle chuti opepříme, přidáme kmín, promícháme a odstavíme z plotny. Postupně do sklenic skládáme maso, cca do 2/3. Poté sklenici zalijeme sádlem.
Zvěřinové závitky s křenem Jana Rákosníková, lesní správa Ještěd
4 plátky kýty (po cca 150 g)
sůl, pepř
4 větší plátky šunky
8 dlouhých plátků slaniny
2 polévkové lžíce másla
strouhaný křen (dle chuti)
4 větší stroužky česneku (lze vynechat)
Kýtu naklepeme, osolíme, opepříme a potřeme prolisovaným česnekem. Na každý takto připravený plátek dáme plátek šunky a nastrouhaný křen v množství dle chuti. Plátky zavineme a obalíme ve slanině. Propíchneme párátkem, aby závitky držely zabalené.
Vložíme do pekáčku, podlijeme vodou a přidáme cca 2 polévkové lžíce másla. Pečeme ve vyhřáté troubě na 180 °C zhruba ¾ hodiny. Během pečení průběžně poléváme výpekem. Podáváme s vařeným nebo šťouchaným bramborem a zeleninovým salátem nebo tatarskou omáčkou.
Jelení kýta na víněAlexandr Fous, lesní správa Kraslice
1 kg kýta
100 g slaniny
100 g másla
větší mrkev, větší petržel, střední celer, velká cibule
5 kuliček pepře, 6 kuliček nového koření, 2 menší bobkové listy, špetka tymiánu
150 ml červeného vína
citronová šťáva
špetka cukru
hrst polohrubé mouky na zaprášení
Na naložení: 2 hrsti rozdrceného jalovce
Maso neodblaňujeme, otřeme utěrkou a obalíme v roztlučeném jalovci. Obalené vložíme do kameninové nádoby a zatížíme. Dáme uležet do chladna na 2-4 dny.
Po této době odleženou zvěřinu očistíme od jalovce, odblaníme a 50 g slaniny prošpikujeme. Kořenovou zeleninu a cibuli nakrájíme na plátky a dáme na pekáč, který jsme vyložili zbylou slaninou. Maso položíme na zeleninu, přidáme máslo, lehce podlijeme vodou a dáme péct. Pečeme zvolna a v průběhu pečení podle potřeby podléváme. Měkké maso vyjmeme, šťávu scedíme do kastrolu a zeleninu rozmixujeme nebo protřeme sítem. Vše zalijeme vínem, zaprášíme moukou a za stálého míchání necháme přejít varem. Podle chuti kápneme citrónovou šťávu a cukr. Maso naporcujeme a vložíme do omáčky prohřát.
Zvěřinová směs Emeritní lesní správce Václav Sobotka, lesní správa VLS Potštát
150 gramů masa
česneková pasta
sůl, pepř
drcený kmín
divoké koření
sladká/pálivá paprika
půl cibule
hlávkové zelí
Maso zvěřiny se stejně jako u hospodářských zvířat dělí do kvalitativních kategorií, přičemž většina známých receptů se zaměřuje na využití těch nejkvalitnějších částí (kýta, hřbet a část plece). V tomto receptu využijete i méně kvalitní části, jako je plec, krk, žebra a lýtka. Stejně tak můžete použít směsi mas z více druhů zvěřiny.
Nakrájíme si 150g masa na nudličky 4x1x1cm, maso okořeníme (česneková pasta, sůl, pepř, drcený kmín, divoké koření). Zároveň si připravíme půl cibule nakrájené na plátky a větší hrst hlávkového zelí nakrájené na nudličky. Na rozpálené pánvi s olejem osmahneme plátky cibule dozlatova, přidáme směs mas a orestujeme doměkka, přidáme papriku (sladkou i pálivou) podle chuti strávníka, možno přidat i čili. Dobře promícháme a je-li maso měkké, přidáme zelí. Opět dobře promícháme a chvíli počkáme, až zelí změkne.
Podáváme s bramborami, hranolky nebo rýží.
Kančí kýta pečenáZdeněk Žára, lesní správa Brandýs nad Labem
Nejprve si připravíme marinádu: 1/4 l vody smícháme s 1/8 l octa, přidáme na kolečka nakrájenou mrkev, petržel, 1/2 celeru, 5 zrnek pepře, 4 zrnka nového koření, 4 jalovčinky a kousek bobkového listu, všechno několik minut povaříme, necháme vychladnout a pak nalijeme na 800 g očištěné kančí kýty. Necháme 4 dny v chladu odležet, občas obrátíme.
Potom maso vyjmeme, osušíme a zprudka opečeme na 100 g rozehřáté slaniny, na které jsme zpěnili 1 nakrájenou cibuli,1 karotku, 1 petržel a kousek celeru. Opečené maso podlijeme marinádou, přidáme 6 zrnek pepře, 4 zrnka nového koření, bobkový list a sůl a ve vyhřáté troubě pečeme do měkka. Během pečení podléváme další marinádou a vínem. Měkké maso vyjmeme, šťávu odpaříme, zaprášíme lžící hladké mouky, osmahneme, rozmícháme se zbytkem vína (celkem 1/8 l červeného vína) a vývarem ochutíme 2 lžícemi šípkové zavařeniny a povaříme. Přidáme šťávu z 1/2 citronu, nakrájené maso dobře prohřejeme a podáváme s knedlíkem.
Svíčková ze zvěřinyJaroslava Matoušková, lesní správa Přimda
1kg masa z telka nebo srnčího masa (svíčková)
slanina na prošpikování
olej na smažení
1 větší cibule, 2 větší mrkve, 2 kořenové petržele, 1 menší celer
nové koření, bobkový list, barevný celý pepř, jalovec
200 ml smetany
100 g hladké mouky
Nakrájíme si zeleninu na menší kostičky. Maso buď necháme v celku nebo si ho nakrájíme na
větší špalíčky a prošpikujeme slaninou, kterou si předtím dáme do mrazáku a poté obalíme
v hladké mouce.
Do kastrolu nalejeme olej a obalené maso v mouce na něm prudce osmahneme, aby se
zatáhlo a poté ho vyndáme do připravené mísy. Cibuli nakrájenou nadrobno osmažíme na
zbylém oleji a přidáme nakrájenou kořenovou zeleninu, kterou také orestujeme. Maso
vložíme zpět na zeleninu a přidáme koření, které si vkládáme do uzavíratelného cedítka na
sypaný čaj. Podlijeme vodou a vývarem a vložíme do trouby cca 160 až 180 stupňů. Pečeme
zhruba 1 až 1,5 hod. Občas zkontrolujeme, zda není potřeba maso podlít.
Když je maso měkké, vyjmeme ho. Vyndáme z kastrolu koření a zeleninu rozmixujeme nebo
propasírujeme. Přidáme smetanu a krátce zavaříme. Přidáme maso. Ochutnáme a popřípadě
doladíme chuť solí nebo octem.
Omáčku nezahušťujeme, je dost hustá z rozmixované zeleniny. Podáváme s houskovým nebo
karlovarským knedlíkem a maso ozdobíme brusinkami a plátkem citrónu.
Srnčí cemr s ostružinamiPavel Šefl, lesní správa Přeštice
800 g (4 až 5 porcí) srnčí cemr (hřbet) nebo panenka (ideální do čtyř let věku srnce)
sůl, pepř
hladká mouka
olej (nejlépe sádlo z divokého prasete)
ostružiny nebo maliny, jakákoliv marmeláda dle chuti
čerstvé brambory jak vařené, tak opečené
rýže
pečivo
Srnčí cemr (nebo panenku) odblaníme očistíme a nakrájíme na plátky ± 3 cm, jemně
naklepeme. Osolíme opepříme a lehce obalíme v hladké mouce. Rozehřejeme sádlo na pánvi
a maso zprudka opečeme (3 minuty), poté maso vyndáme. Do výpeku vmícháme marmeládu podle chuti a za stálého míchání necháme přejít varem, poté servírujeme na talíř. Maso
polijeme omáčkou a dozdobíme lesními plody. Jako přílohu podáváme čerstvé brambory,
rýži nebo pečivo.
Tento pokrm se výborně hodí k romantickým večerům při sklence kvalitního červeného vína
z Moravy.
Aktuality
Písařův rybník obnovili lesníci v západních Čechách
Písařův rybník v přírodním parku Český les obnovily za bezmála milion korun Lesy České republiky. Podnik dokončil v rámci programu Vracíme vodu lesu další opatření, které prospěje krajině při adaptaci na změnu klimatu.„Vyměnili jsme bezpečnostní přeliv, který byl v havarijním stavu. Kvůli chybějícímu stabilizačnímu prahu voda zatékala pod dlažbu a hráz podléhala erozi, takže hrozila její destrukce. K patě hráze těsně přiléhá koryto toku. V tomto místě jsme ho stabilizovali kamennou rovnaninou a opevněný je i nový přeliv rybníka zaústěný do zmíněného vodního toku,“ řekl Tomáš Rau, vedoucí správy toků pro oblast povodí Berounky. Vodohospodáři také provedli pravidelnou údržbu vypouštěcího zařízení.Vodní nádrž nyní pojme na 1,6 tisících metrech čtverečních až jeden a půl tisíce metrů krychlových vody a může se stát i výletním cílem. Nedaleko totiž vedou dálkové turistické trasy Stezka Českem nebo Via Czechia a naučná stezka Slatina. Kousek je i Broumovský zámek ze druhé poloviny 19. století.GPS souřadnice: 49.9178203N, 12.5672997E
Zveme na cestu s detektivním příběhem na Českotřebovsku
Záhadnou smrt damníkovského lichtenštejnského revírníka Ignaze Waltera v roce 1863 připomíná pomník, který Lesy ČR právě obnovily z programu Lesy pro život u cesty nedaleko vrchu Palice (GPS: 49.9114378N, 16.5201981E) na okraji přírodní rezervace Třebovské stěny. V úterý 10. prosince ho lesníci ve 13 hodin slavnostně odhalí spolu s pracovníky Městského muzea v České Třebová i regionálními historiky. Jeho torzo loni v červenci náhodně objevil amatérský historik Radim Vykydal v malé rokli ve Třebovských stěnách.„Podstavec a pata kříže ležely v nedalekém prudkém svahu a byly zčásti v zemi. Z dosud čitelných nápisů vyplynulo, že je to na den přesně 160 let, kdy zemřel Ignaz Walter. Našli jsme tedy ztracený Walterův kříž, o kterém mluví pověst,“ řekla Jana Voleská, ředitelka Městského muzea v České Třebové. Pomník nechaly Lesy ČR zrestaurovat a usadit nedaleko rokle, protože se nepodařilo zjistit, kde přesně stával. „Obnovený kříž připomíná váženého lesníka. Vnímáme ho ale i jako symbolickou připomínku práce všech, kteří po staletí zakládají a pěstují lesy pro další generace a jejichž práce si vážíme,“ řekla Jana Trejtnarová, lesní správkyně z Lanškrouna.Pověst vypráví, že „v panském lese blízko Palice jest kříž, kde se zastřelil lesní. Postřelil hosta, erbovního rychtáře z Kozínohy, a domnívaje se, že jej nadobro usmrtil, odběhl a ze žalu se střelil ze služební pušky. Jeho pes přivedl lidi jej hledající na místo neštěstí.“Kromě snahy o obnovení kříže se ale zároveň rozběhlo místní pátrání, které mělo objasnit, kdo Ignaz Walter vlastně byl, a co se tehdy stalo. Vše popsali na informační tabuli umístěné u pomníku českotřebovští pracovníci muzea: Ignaz Walter se narodil 21. června 1822 v Kounicích na Nymbursku. Jméno dostal po kmotrovi, kterým byl sám vrchní správce kounického panství Ignatz Jesser. O dětství a dospívání mladého Ignaze mnoho nevíme. Snad jen to, že měl několik sourozenců a že mu bylo, v souladu s rodovou tradicí, určeno stát se lesníkem. Jeho otec i děd totiž pracovali na různých lichtenštejnských panstvích jako lesníci nebo myslivci. Pro výkon tohoto povolání v době Ignazova mládí nebylo zapotřebí žádného zvláštního vzdělání, spíše to byly praktické dovednosti, a ty jistě ve své rodině snadno získal.V 17 letech nastoupil do služby na panství Rumburk. Tady se mu také o několik let později narodily děti: Carl Franz (*1847), Emilia Karolina (*1850) a Anna Adelheid (*1852). Přišly na svět jako nemanželské, ale k otcovství všech se Ignaz přihlásil a děti v roce 1853 legitimoval sňatkem s jejich matkou Adelheid Emilií Söhnelovou (*1824), dcerou lékaře z Jiřetína pod Jedlovou.Postupem času stoupal Ignaz na profesním žebříčku, což s sebou neslo i stěhování z panství na panství. Někdy v roce 1852 byl přeložen na panství Branná (okr. Šumperk) a asi v roce 1859 nebo 1860 na panství Lanškroun. Domovem se mu tady stala damníkovská hájovna, okolní lesy jeho revírem.V dochovaném hodnocení z roku 1860 se o něm dočteme jako o vynikajícím zaměstnanci – pilném, aktivním, spolehlivém, s patřičným vystupováním vůči nadřízeným a přísností k podřízeným. Jeho oborem bylo lesnictví, myslivost a související výpočty. Dobře ovládal češtinu i němčinu. Po tělesné stránce byl střední postavy, silný a zdravý. O několik let později byl ale překvapivě zapsán do matriky zemřelých, a to 21. července 1863. Je tam uvedeno, že v neznámou hodinu zemřel na následky náhodného výstřelu. K tomuto závěru došla komise, která se 23. července sešla v damníkovské hájovně nad tělem mrtvého. O den později byly jeho ostatky pohřbeny na tamním hřbitově. Stejná příčina smrti s doplněním, že výstřel vyšel z jeho vlastní zbraně, je pak uvedena i na Walterově kříži. Pátrání, zda v téže době nebyl zastřelen kdokoli z obce Kozínoha (dnes Květná, část obce Luková) nebo okolí, nepřineslo výsledky. Máme tu tedy oficiální verzi, která hovoří o nešťastné náhodě, a pověst, která mluví o sebevraždě. A aby nejasností nebylo málo, z archivních pramenů víme, že lesníkova smrt se vyšetřovala ještě v roce 1864 v souvislosti s nebezpečným vyhrožováním Ignazi Walterovi a trestním oznámením na neznámého pachatele pro zjevné násilí. Že by tedy celá ta historie byla ještě jinak? To se asi nedozvíme. Příslušný spis se totiž nedochoval. Co ale víme s jistotou, že Walterův syn Carl v době otcovy smrti studoval na německé reálce v Olomouci. Měl se stát technikem. V příštím školním roce už ale do školy nenastoupil. Ignazova manželka Adelheid ovdověla, když jí ještě nebylo 40 let. Nikdy se už nevdala a vrátila se do rodného kraje. Zemřela v roce 1898 v Krásné Lípě. Rodinu jistě tragická smrt manžela a živitele nesmírně zasáhla. O oblibě Ignaze a o tom, že jeho smrt vnímali jeho kolegové jako tragédii, která by neměla být zapomenuta, svědčí fakt, že se složili na zhotovení kříže. Ten nese řadu jmen dárců. Část lesa, která se rozkládala kolem Walterova kříže dokonce nesla označení Walterův les. Podle kroniky obce Skuhrov stál kříž na svém místě ještě někdy počátkem 50. let 20. století. Pak byl poničen a rozpadl se na několik kusů. Jestli se tak stalo vlivem jeho stáří, povětrnostních podmínek nebo necitlivou lidskou rukou, je už jedno. Důležité je, že jedna drobná památka našeho regionu byla obnovena, a co víc, že tragický osud Ignaze Waltera byl vynesen z hlubin zapomnění. Tak by si to jistě zhotovitelé kříže přáli.
Nové turistické přístřešky na hranicích s Polskem
Poutníci, turisté a dobrodruzi, kteří se vydávají na dálkovou pěší trasu Via Czechia Slezskem, mohou složit hlavu nebo přečkat nepříznivé počasí ve dvou nově postavených útulnách v Nýdku https://mapy.cz/s/moposogaza a Bukovci u Jablunkova https://mapy.cz/s/redulazoga na hranici s Polskem. Ze smrkového a modřínového impregnovaného dřeva je na betonových patkách postavily Lesy České republiky za bezmála 400 tisíc korun bez DPH. V přízemí je stůl s lavicemi a v podkroví pod sedlovou plechovou střechou místo pro čtyři nocležníky.
Rozšířme povědomí o akcích pořádaných LČR a partnery s cílem zvýšení udržitelnosti našich lesů. Pojďme společně zalesnit Facebook a podpořme projekty #sazimelesynovegenerace a #vracimevodulesu.
Přihlášením se dozvíš více informací a získáš přístup k “zalesnění Facebooku”.